Můj prázdninový zážitek aneb kolik lidí se vejde do trabantu

O prázdninách nás jednoho dne otec svolal. ,,Matka říká, že i když je benzín drahý, měli bychom vás někam vzít,” zavrčel. ,,Proto jedeme na chatu.” Všichni jsme souhlasili. Nikoho z nás nenapadlo, že otec naše velké auto propil, a z ekodvora přitáhl malý, polorozpadlý, čtyřsedadlový trabant, a fakt byl, že nás je opravdu doma hodně. Naše rodina totiž činí: jednu babičku, která chce jet s námi, sestry Lucii, Annu, Alžbětu a Beatu, bratry Toma, Tondu, Tadeáše a Dominika a matku s otcem. Je tu ale i strýc Vladimír, který s námi nejede, protože zůstává doma. Ten se k nám dostal tak, že přišel do domu, prohlédl si ho a zůstal. Byl sice cizí a někdy dost obtěžující, ale všichni jsme ho měli rádi.

Druhý den odpoledne, když jsme měli vyrazit, jsme však uviděli nad obzorem směrem, kam jsme měli jet, mraky černé jako by tam někdo vylil inkoust. Všem to na tváři vykouzlilo pochybnosti a nikdo už se nikam nehrnul. Vladimír, který se však na svůj pobyt o samotě už zřejmě těšil, začal všechny utěšoval slovy: ,,To jde od nás,” a ,,Z toho mraku nekápne.” Asi to pomohlo, neboť jsme nakonec vyrazili.

A tak jsme jeli. Trabant praskal ve švech. A to doslova. Seděl jsem na klíně babičky, ale na mém vlastním seděli ještě dva moji mladší sourozenci.  Nejlíp se měla moje sestra, která skončila na střeše připoutaná provázky a moji dva též připasování bratři, co seděli na nárazníku, protože v kufru byly překvapivě kufry. Cesta se najednou zdála tisíckrát delší, než měla být. Otec pustil rádio: ,,Očekávejte silné deště a krupobití,” hlásili tam. ,,Celá Praha je už pod vodou a v nejnižším místě až dva metry.” Otec a matka spráskli ruce, protože náš dům stál v tom nejnižším místě.

Najednou jsme prudce zastavili, ale ne moc příjemně, protože jsme ,,hodili hodiny”. Přes cestu byla totiž natažená páska a za ní železný plot. Kolem šel najednou nějaký pracovník s takovou tou zářivě zelenou vestou a cigaretou. ,,Co se to tady u všech všudy děje?” zahřímal otec. Pracovník mu sice hned, ale otráveně odpověděl: ,,Co se durdíš, čéče?” foukl mu kouř z cigarety do obličeje. ,,Cesta je uzavřená. Voda strhla silnici. Vypadněte než se rozlobím, jinak budu zlej, bububu!” uchechtl se, a podíval se na otce posměšným pohledem. Otec se na něj rozeřval. Pak si pamatuji jen hodinovou hádku. Když skončili, špitla matka: ,,Kousek odtud zpět je parkoviště. přenocujem. Nemůžeme jet zase pět hodin zpátky do Prahy, navíc do domu se stejne nedostaneme.” ,,Hmm,” zamručel otec. Zřejmě se mu dalších pět hodin zpátky taky nechtělo mačkat v autě. A bylo rozhodnuto! Pak ale začaly padat kroupy jako pingpongáče a to byl konec.

Nasoukali jsme se na sedadla a měli jít spát, jenže ono se špatně spí, když máte jen decimetr čtvereční jako plochu, na které máte spát.