Co bylo a mohlo (by) být s Daňkovou

Co bylo a mohlo (by) být s Daňkovou

Opět jsme si vyhlédli oběť našich sériových rozhovorů a je jí naše oblíbená paní učitelka Daňková. Dozvíte se například, co říká na dnešní školství, jak jí její kočka pomáhala během výuky nebo které sociální síti nejvíc holduje.

Byla pedagogika vždy vaše první volba povolání? Proč ano/ne?

Když jsem byla na základní škole, chtěla jsem jít studovat na gymnázium. Moje maminka mi to v té době rozmluvila, protože jí nepřišlo sympatické vedení a atmosféra školy, která byla u nás ve městě. V devítce ale padla jasná volba na “pajdák” se specializací na dramatickou výchovu. V maturitním ročníku už to tak jednoduché nebylo. V první řadě jsem zkoušela talentovky na JAMU. Tehdy jsem se nedostala, poštěstilo se mi až po bakalářském studiu na Pedagogice. Když nevyšly přijímačky na JAMU, přemýšlela jsem co dál a krom oboru Pedagogika jsem se hlásila ještě na Matematiku (no řekněte, umíte si mě představit jako matikářku? ) a na Mezinárodní rozvojová studia do Olomouce. Nakonec jsem ale podlehla atmosféře Brna a Filozofické fakulty MU.

Je něco, co Vás ohledně soudobé výuky štve nebo Vám úplně nesedí?

Máte na mysli obecně způsob vzdělávání v současné době a nebo distanční výuku? Je jasné, že bych byla radši, kdybychom se setkávali ve škole. Online prostředí má nepochybně i své výhody, ale pro mě je primární kontakt a vztah se studenty. Obecně myslím, že náš vzdělávací systém by se potřeboval trochu méně zaměřovat na výkon a srovnávání studentů a mnohem více na kritické myšlení, přímou zkušenost, osobní rozvoj, vytváření postojů a probouzet ve studentech tvořivost, radost a motivaci k učení. Musím ale říct, že jsem opravdu vděčná za to, na jaké škole učím a za přístup ke vzdělávání jak našich studentů, tak i ostatních kolegů a vedení školy.

A teď pryč od školy. Víme, že máte kočku. Máte s ní nějaké vtipné vzpomínky?

Kočku už v současné době bohužel nemám, ale stýská se mi po ní! Každopádně každý, kdo doma kočku má, mi dá určitě za pravdu, že notebooky při práci jsou jejich teritorium. Třeba když mi při procházce přes můj počítač šlápla na “power” uprostřed online konzultace. Nebo když se rozhodla hlasitě mňoukat a žadonit o pozornost ve chvíli, kdy třídní učitelé na pololetní pedagogické poradě prezentují výsledky třídy a zrovna se dostalo na PL2. 

Zvolila byste raději kočičí nebo lidskou společnost? Proč?

To se těžko vybírá, nešlo by obojí? Jsem od přírody společenská bytost a myslím, že mezilidské vztahy jsou to nejhodnotnější, co máme. A kdo by nešel hrát deskovky, na pivo do parku nebo poklábosit s kámoškou místo toho, aby seděl doma a koukal na seriál?

Kdybyste se mohla potkat s kýmkoliv z pedagogické historie, kdo by to byl?

To je otázka, nad kterou jsem sama ještě neuvažovala. Ale kdyby se mi mělo vybavit první jméno, bude to asi Ellen Keyová, což byla švédská pedagožka a podporovatelka ženského hnutí, která jako první apelovala na reformu vzdělávání tak, aby vycházelo z dítěte, tedy z jeho individuálních potřeb, zálib a vlastní tvořivosti. Vlastně položila základy tomu, čemu dnes říkáme pedocentrismus. A to je mi hodně sympatické.

Když se řekne letní prázdniny, co se Vám vybaví?

Knihy, spousta a spousta knih, které nestihnu přečíst přes školní rok. Taky letní tábory, workshopy a divadelní přehlídky, na které jezdím už spousty let. A rozhodně hudební festivaly a koncerty pod širým nebem! To je must have mého léta.

Máte ráda hudbu? A preferujete spíše české nebo zahraniční interprety?

Jednoznačně! Spotify je můj velkej kámoš. Spíše poslouchám zahraniční interprety, sem tam zabrouzdám i na českou hudební scénu. Mám ráda, když jde z hudby silná energie, rezonuje s vámi a nutí Vás do tance, ať jste kdekoli. Co se mi neoposlouchá nikdy, tak je Michael Jackson.  

Také víme, že máte skvělou divadelní praxi. Co vám z ,,divadelního” období chybí nejvíce? A co naopak oproti divadlu máte ráda na učení?

V současné situaci mi chybí divadlo obecně, ať už z hlediska lektora a učitele dramaťáku nebo zapáleného diváka. Chybí mi ale stát na jevišti a zažívat si ty věci a procesy přímo sama na sobě, být účastníkem, ponořit se do tvorby a do procesu. Naposledy jsem stála na jevišti v našem absolventském představení na JAMU. Doufám, že brzy přijdou projekty, kterých se zase budu moci účastnit i v téhle roli. 

Mám ráda divadlo pro jeho autentičnost a neopakovatelnost a myslím, že v tomhle je učení stejné. Snažím se odstranit tu pomyslnou propast mezi rolí učitele a rolí studenta/žáka, protože na učení (se) mi přijde nejlepší ta společná tvořivá, zapálená a inspirující atmosféra. A taky to, že se často přistihnu, že jsem spíše pozorovatel a účastník než iniciátor nějaké aktivity, takže jsme všichni spolu na stejné lodi.

Jakou divadelní roli byste si ráda (ne)zopakovala?

Každý divadelní počin, ať už úspěšný nebo méně úspěšný, byl pro mě obrovská zkušenost. Srdcové je pro mne stále site-specific představení Ten Hlas, které jsme hráli v Brněnské Káznici. Bylo to představení o životě, o lásce, o odloučení, o tvorbě, o Františku Halasovi. Diváci v průběhu představení následovali herce, kteří se pohybovali a hráli v různých částech prostoru Káznice. Site-specific je totiž forma, která je vázaná na konkrétní místo, z něhož celé představení i herci vychází. 

Hodnotné jsou pro mne ale i ty představení, kde nestojím na jevišti, ale většinou za osvětlovacím pultem a hrají členové našeho spolku RáDi. Musím ale říct, že před představeními, ve kterých hrají ti, co učím/vedu a ne já, mám vždy tu největší trému a chce se mi zvracet.

Velíte instagramovému a facebookovému školnímu účtu. Jak jste se k němu dostala?

Starám se pouze o školní instagram, facebook má pod palcem zase někdo jiný. Vlastně úplně jednoduše. Pan ředitel se mě jednou zeptal, zda bych se nechtěla starat o školní profil a já řekla ano. A tak tančíme! Tančíte s námi?

Když už jsme u sociálních sítí, jakou máte nejraději nebo nejčastěji používáte?

Asi hlavně Messenger pro komunikaci s přáteli a Instagram. Přijde mi to jako hodně inspirativní místo, ale pečlivě si filtruji, co chci a nechci sledovat a kolik času u něj strávím.

Jste pro míchání nebo nemíchání krupicové kaše? 

On ji vážně někdo míchá??? Takové barbarství!

Ptaly se Barbora Špalková (G5) a Eliška Tothová (PL1)