Jednoho dne se malé prasátko, které bylo v tomto městečku outsiderem, jako každý den chystalo na procházku. Ovšem tento den byl něčím výjimečný, v tento den bylo velice těžké najít jakékoliv prasátko jen tak pobíhat venku, protože to byl den, který si lidé v tomto středověkém čase vybrali na lov zvířat. To ale prasátka neznala, takže se ani nebála. Bála se nestvůry z podsvětí, věřila, že právě v tento den vylézá pro jídlo, které prasátka představovala. Prasátku to však nevadilo. Myslelo si, že je to jen mýtus, že je to něco, co neexistuje.

Rozhodlo se tedy vyrazit na cestu, ani si nijak neuvědomovalo, že je “ten” den, jinak by si asi dávalo větší pozor. Procházelo si městečkem prasátek a nikde ani noha – a to bylo v lese zrovna tak hezky, sluníčko svítilo, sem tam zpíval ptáček či kvičela veverka. Bylo skutečně nádherně, a proto už v městečku prasátko nedrželo naprosto nic. Město nechalo za zády a vydalo se vstříc své procházce.

Mělo za sebou asi pět kilometrů, když se pomalu začal spouštět déšť, a ono si bylo jisto, že za chvilku přijde bouřka. A tak se pokusilo vyhledat nějaké místo, sice bylo v lese, ale i tak ho úder prvního hromu vyděsil.

Šlo chvilku po cestě a narazilo na velmi útulné místo. Byl to starý opuštěný důl, jak prasátko usoudilo, ovšem i přesto se v něm svítilo. Asi tam někdo už dneska byl, napadlo prasátko.

Když vešlo dovnitř, bylo překvapeno, protože zde nikdo nebyl, žádné stopy ani náznaky jakéhokoli života. Prasátko se zde cítilo bezpečně, ale vědělo, že až se bouřka spustí naplno, začne dovnitř na okraj dlouhé chodby vedoucí někam do hory vtékat voda… A tak se rozhodlo, že když už tady uvízlo kvůli dešti, tak se může po dole aspoň porozhlédnout.

Nebyl nejmenší, ale byla zde jen jedna chodba. Jedna dlouhá chodba bez odboček, dveří nebo tak něčeho. Ani pavučina tady nebyla. Prasátko se celkem vylekalo, ale vědělo, že je v bezpečí, a pokaždé, když prošlo kolem louče a ucítilo teplo, mu bylo 

zase o něco lépe.

Ještě doma si prasátko zabalilo čaj a sušenky, a to ho nyní hřálo nejvíce, protože až bude u něčeho zajímavého, tak se posadí, vytáhne si sušenky a čaj, obálku s výstřižky, a časopis a v klidu si ho prohlédne, pročte a pak vystřihne zajímavé, vtipné či hezké věci a obličeje.

A pak to našlo. Byla tam díra a slepá ulička. Vlastně tam důl končil, ale v kameni byla nějaká menší díra, která jako by vedla dál. A toto místo přišlo prasátku naprosto ideální, protože mohlo přemýšlet o tom, co je za dírou, až by dočetlo časopis. Zároveň už to nebyla jen chodba, ale něco jiného, nějaký konec, který vlastně pokračuje.

Prasátko si pohodlně sedlo a z batohu si vytáhlo svačinu, pití a časopis a úplně vyplo. Začetlo se do časopisu tak silně a pevně, jako to dnes dokážou někteří do mobilu. Ovšem ono si tam našlo článek o přírodních jevech, to bylo jedno z témat, které ho zajímalo nejvíce. Sedělo asi pět metrů od té díry, přímo pod loučí, aby dobře vidělo na časopis.

A najednou se z díry natáhla dlouhá černá oslizlá a děsivá ruka s dlouhými drápy. Pak i druhá a postupně si drápy vydráply rýhy, za které se aspoň trochu zachytily a přitahovaly, nejspíše aby nahoru vytáhly zbytek nestvůry. Ano. Za malou chvíli dírou vylezla hlava, nechutná smolnatá, slizká, kostnatá hlava, která vydávala tiché šeptání a pomalu z díry vyndala nohy i břicho a zadek.

Obrovskou rychlostí se monstrum přitisklo břichem ke zdi a začalo šeptat o něco hlasitěji. A pak se ozvalo pětkrát za sebou zamlaskání. Vydalo ho malé prasátko, které si četlo časopis a které šeptání dvoumetrové nestvůry dost rušilo.

Nestvůra ztichla a začala se pohybovat směrem k prasátku. Čím více se k němu blížila, tím více jí praskal obličej, jak otvírala hubu a chystala se na jídlo.

Tlamu otevřela na maximum a vycenila ostré a deset centimetrů dlouhé zuby. Čistotného perfekcionistu by asi stejně nejvíce vyděsily černé sliny, které tekly nestvůře z huby.

Prasátko si ovšem ničeho nevšimlo, bylo skutečně hluboce začteno do zajímavého článku o přírodním jevu. Když nestvůře hrozilo odhalení, protože by jí z pusy vykápla slina a spadla na prasátko, prasátko jen nastavilo ruku, slina mu spadla na kopyto a ono si otočilo trochu slepenou stránku.

Nestvůra byla zmatena a zamyslela se…

Zavřela pusu, sedla si na zadek přímo vedle prasátka, opřela se o stěnu dolu jako prasátko a začetla se do stejného článku. Prasátko časopis podrželo mezi sebou a nestvůrou a druhou rukou vedle nestvůry začalo pokládat sušenky a čaj.