Question of War

Question of War

Rozhovor s Anahit, která pochází z Arménie, o situaci a válce na území Náhorního Karabachu a o tom, jak důležité je učit se vzájemnému respektu a vážit si míru.

Could you please introduce yourself? Where are you from, what are you studying, whatever you find meaningful…

I am Anahit. I was born and raised in Yerevan, Armenia. At 16, I got a chance to study at the newly founded UWC (United World College) Dilijan. With a pursuit to understand how we can scale the social impact, I decided to get my bachelor’s degree in social entrepreneurship at Watson Institute at Lynn University in South Florida. I aspire to work in the field of impact investing to help Impact Investors and funds identify and invest in those who change their communities narrative with practical solutions and passionate hearts

Můžeš se prosím představit?

Ahoj, jmenuji se Anahit, narodila jsem se a vyrostla v Jerevanu, hlavním městě Arménie. Když mi bylo 16, dostala jsem příležitost studovat na nově vzniklé UWC (United World College) v Dilijanu. Ve snaze pochopit, jak můžeme ovlivňovat společnost, jsem se rozhodla pro bakalářské studium sociálních věd na Watson Institutu na Floridě. Chtěla bych pracovat v oblasti dopadů investic, jak ovlivňují místní komunity a jaká jsou praktická řešení.

In case we were in Armenia, where would you recommend us going to grab some local food, and what should we order?

 I think the best way to experience Armenian food is not in fancy restaurants but with the locals. I believe that homemade food is the best way to experience the Armenian culture and food. I would recommend hitch-hiking and talking to the locals; they are extremely welcoming and will share their hearts and food with you. Visiting small taverns and restaurants on the roads and small cities will expose my favorite foods like dolma, ishkhan fish, ghapama, khash, jengyalov hats, local baklava and many more. If you decide to fast-track experience the hues and varieties of Armenain tastes you should most definitely visit local markets in Yerevan, where you can find traders from different parts of the country bring their best collections of homemade cheeses, dried-fruits, local liquors and food.

Kam bys nás v Arménii pozvala a jaké jídlo bychom si měli objednat?

Nejlépe lze zažít arménskou kuchyni v místních hospůdkách. Vynechala bych honosné restaurace. Tak jako asi všude nejlepší je zažít domácí kuchyni. Doporučila bych cestování po horách a návštěvu místních, ti jsou velmi vřelí a přátelští. Většinou se s vámi podělí velmi rádi i o své jídlo. Malé hospůdky v malých městečkách vždy nabízí moje oblíbená jídla jako jsou: dolma, ishkhan fish, ghapama, khash, jengyalov hats, místní baklava a další. Za zmínku stojí i návštěva tržiště jako máme například i my v Jerevanu – jsou zde dobroty ze všech koutů naší země, najdete to nejlepší z domácích sýrů, sušeného ovoce a místních lihovin.

We are following the conflict in Nagorno Karabakh in short clips from local media. Could you please help us understand how did the conflict start?

Let me start by saying that I will refer to the region with the name Artsakh. This is the historic Armenian name that Armenians call the region by.

The conflict is not new to us. I believe from the media, you can read how each side has historical claims to the region. As Armenians, we are an ancient civilization in this region, so we have strong connections and cultural bonds with Artsakh. When the Soviet Union was formed Stalin decided to give this predominantly Armenian population-dominated region as an autonomous region to Soviet Azerbaijan. After the collapse of the Soviet Union, just like other nations people of Artsakh did a referendum in 1991, where 98% of the population voted for independence. However, just like now, even then, these people’s voices were ignored.  In the war that followed the referendum, Armenians were able to protect their land and people. The cease-fire that was established became a Damocles sword on both nations for the past 30 years. Throughout this time, Azerbaijan could not accept the rights and claims of Artsakhs people for independence, initiating various attacks. 

To put it into context, we believe that is not a simple war and is directly targeted towards Armenians ethics cleansing. Azerbaijan’s ally is Turkey, whose government still does not accept the Armenian genocide of 1915 when over 1.5 million Armenians were massacred and forced out of their homes, which created the Armenian diaspora in all parts of the world.

Furthermore, both Azerbaijan and Turkey have openly showcased hatred against the Armenian people and heritage: You can read about what happened in this 45-day war and the current treaty in international media.

Here is the local media outlet I follow: Local Armenian News: https://www.evnreport.com/spotlight-karabakh

Se starostí sledujeme v našich médiích spíše krátká zpravodajství o válce v Náhorním Karabachu. Mohla bys nám přiblížit, z jakého důvodu válečný konflikt vznikl?

Začala bych tím, že historické pojmenování tohoto regionu je Artsakh. A většina Arménů preferuje používání tohoto jména.

Konflikt zde není pro nás nic nového. Myslím si, že z médií asi můžete vědět, jaký vztah má každá strana k tomuto regionu. My jako Arméni, jsme starověký národ pocházející z této oblasti a tudíž máme silné kulturní vazby k tomuto místu. Když vznikl Sovětský svaz, Stalin rozhodl dát Arménům v tomto regionu autonomii od sovětského Ázerbájdžánu. Po rozpadu Sovětského svazu jsme stejně jako ostatní národy z regionu Artsakh vyhlásili v roce 1991 referendum, ve kterém 98% národa hlasovalo pro nezávislost Arménie. Ale stejně jako dnes všechny hlasy byly ignorovány. Ve válce, která následovala nedlouho po referendu, byli Arméni připraveni bránit svou zem a své obyvatele. Posledních 30 let to mezi oběma národy jiskřilo. Ázerbájdžán neustále neuznával práva a nároky na nezávislost lidí z Artsakhu a podnikal proti nim útoky.

Když si to dáme do souvislostí, tak to znamená, že to není obyčejná válka, ale je přímo cílená proti Arménům. Největším spojencem Ázerbájdžánu je Turecko, jehož vláda stále nepřiznala arménskou genocidu z roku 1915, kdy bylo 1,5 milionů Arménů zabito a nebo přinuceno opustit své domovy.

K tomu všemu Ázerbájdžán a Turecko otevřeně ukazují, jak moc nenávidí arménský lid a jejich kulturu. Můžete si o této 45-denní válce něco přečíst v mezinárodních médiích.

How does this war look like? Our media say there are a lot of civilian casualties?

There are many civilian casualties. The numbers are still being counted. The population of Artsakh is between 100-150 thousand people. With the current circumstances, the majority of these people have to leave their homes or be displaced. 23,978 schoolchildren and 4,036 pre-school children were deprived of their right to education.

The biggest pain of this war has been losing young men who are assigned for military service. The number is still growing as the sides can exchange the bodies of dead soldiers. The Armenian side has over 1600 fallen soldiers, most young boys ages 18-20. Many still have not been found, and whose families are searching for their relatives.

Jakou má tato válka podobu? Naše zprávy upozorňují na oběti civilistů…

Nejvíce obětí je z řad civilistů. A ztráty na životech stále přibývají. Počet obyvatel Artsakhu je 100-150 tisíc lidí. Za současných okolností je většina lidí nucena opustit své domovy nebo jsou odsunuti. Jedná se o 23 978 dětí školního věku a 4 036 dětí předškolního věku, čímž byly zbaveny práva na vzdělání.

Nejhorší na této válce jsou oběti mladých a nezkušených vojáků, kteří jsou povoláni do armády. Počet padlých vojáků, jejichž těla si obě strany vyměňují, neustále roste. Arménská strana udává přes 1600 mrtvých. Většinou se jedná o muže ve věku 18 až 20 let. Mnoho dalších je stále nezvěstných a jejich rodiny je zoufale hledají

How is this conflict affecting the global population?

Sometimes when we talk about the holocaust, people are surprised at how it happened and how others did not respond. As an Armenian, that is how I feel now. Over the past month, the scream of the Armenian against Azeri and Turkish war crimes have been ignored, including attacking civilian targets, hospitals, churches, Armenian (not in Artsakh) villages, fighting against Syrian mercenaries and terrorists, the inhumane torture and humiliation of captured Armenian soldiers and civilians. This is the modern face of the genocide.

Jak zasahuje tento konflikt obyvatele celé země? 

Když mluvíme o holocaustu, lidé jsou překvapeni, co se vlastně stalo, děje a jak na to ostatní reagují. Já se stále považuji za Arménku. Poslední měsíc mě mrzí, že turecké a ázerbájdžánské válečné zločiny jsou ignorovány. Vůbec se nemluví o útocích na civilní cíle, na naše nemocnice, kostely, na arménské vesnice, na naše snahy o boj se syrskými žoldáky a teroristy, o nehumánním mučení zajatých arménských vojáků a civilistů. Toto je totiž novodobá tvář genocidy.

Do you know anyone who is had been part of this war directly ?

My father has been in the military for the past 15 years, and my two cousins have been serving in the conflict area throughout this war. Hence, the discussions on war have been ongoing. However, a very painful part of this war for me was losing one of my friends. His name is Alen. Alen was one of the most intelligent and compassionate people I have known. He was sent for his militaryservice in August (Armenian men are sent to mandatory service once they turn 18), after which he was going to study for his masters at Boston University. When the war broke on the 27th of September, Alen was one of the first people to volunteer for his group to supply the soldiers on the border with necessary food and equipment. He fell from the attack of a drone. These drones were sold to Azerbaijan by Israel, a country who should understand the best the value of human life and what it means to survive a genocide.

Znáš někoho osobně, kdo v této válce bojoval či bojuje?

Můj otec byl v armádě 15 let, mí dva bratranci sloužili ve válečných zónách. O válce se mluví pořád. Nejbolestivější je ale skutečnost, že jsem ztratila v této válce jednoho z mých dobrých přátel. Jmenoval se Alen. Byl to jeden z nejchytřejších a nejcitlivějších lidí, co jsem kdy znala. Nastoupil do armády v srpnu (v Arménii mají muži brannou povinnost ve věku 18 let), pak chtěl jít studovat magisterský program na bostonskou univerzitu. Když vypukla 27. září válka, Alen byl jeden z prvních dobrovolníků, kteří zásobovali vojáky na hranicích jídlem a dalšími potřebnými věcmi. Byl zabit během útoku dronu. Tyto drony prodává Azerbajdžánu Izrael, což je země, která by měla ze všech nejvíc rozumět hodnotě lidského života a vědět, co znamená přežít genocidu.

What do you think could help to achieve peace? 

There are always going to be political interests. However, I was astonished to see that kids in kindergartens in Azerbaijan are told that Armenians are their enemies. We should start from the route. Both nations need to have educated citizens who are able to respect each other’s values and pains for mutual respect and peace. People in Armenia believe that the current peace treaty that was signed will be the beginning of the war

Co myslíš, že by pomohlo dosažení míru?

Vždy se jedná o politické zájmy. K tomu všemu musím ještě připustit, že už i děti v ázerbájdžánských školkách se učí, že Arméni jsou nepřátelé. Oba národy by se měly učit vzájemnému respektu a hodnotám míru. Bohužel lidé v Arménii si myslí, že nynější mírová smlouva je začátkem další války.

How do people treat each other right now?

It is excruciating for me to see all the hatred between our nations, especially on social media. I am terrified of this more than the governments. The fact that we cannot come as two nations together for mutual understanding makes this war even harder.

Jak se lidé v této době k sobě chovají?

Je mi líto, že se oba národy k sobě chovají dost nenávistně, obzvláště na sociálních sítích. Děsí mne skutečnost, že se jako dva národy neumíme domluvit, dojít vzájemného porozumění, a to činí tuto válku ještě složitější.

Do you have an idea how we (High Schoolers) could contribute to help mitigate the effects of this war for the people experiencing it’s impact l?

As Nelson Mandela said, education is the most powerful weapon. I believe that educating yourselves and reading about these manners is the most important way to contribute. Try to understand the pains of the people just as human to human. And most importantly, don’t be silent. I believe the ignorance of western countries in this war; the lack of compassion resulted in more pain and damage than even the war itself.

Máš nápad, byť by to byla jedna malá drobnost, čím bychom mohli tamní obyvatele podpořit?

Jak říkal už Nelson Mandela, vzdělání je tou nejmocnější zbraní. Věřím, že vzdělávání a zájem o skutečnosti a souvislosti je tou správnou cestou k dohodě. Musíme se pokusit porozumět si jako člověk člověku. A co je asi nejdůležitější – nebýt k tomuto problému slepý. Myslím si, že tichý souhlas západního světa s touto válkou je bolestivější než válka sama.

Děkuji, že sis našla čas, a za Tvoje odpovědi, vážím si toho.

Ptal se a autorem obrázku je Lukáš Kos (G5). Anglická verze rozhovoru neprošla jazykovou korekturou.