Svět se začíná probouzet k životu, slunce se prodírá tmou a bojuje s ustupujícími stíny o nadvládu nad novým dnem. Mlhavý opar plížící se nad městem objímá vrcholky budov, které zůstávají očím skryty jako poutník ztracený uprostřed oceánu. Slunce porazilo tmu, ráno vystřídá noc a zářící sluneční paprsky se mohou konečně snést na stromy ukryté mezi budovami, co jen čekají na jemné polaskání. Slunce nalezlo život zářící všemi barvami, když se kapky rosy zaleskly jako ty nejvzácnější klenoty na špičkách listů. Příroda a všechno živé se probouzí do nového dne, pokrytého zářícími barvami, ve kterém se prohání ledový vítr a unáší naše obláčky páry, vypuštěné z úst. Ospalé oči se snaží přivyknout záři svítání, když se naše těla snaží dosáhnout svého cíle. Jako hadrové panenky se plíží ulicemi, aby dosáhli životodárné tekutiny, jejíž vůně se line z každého okna. Ta hořká temná tekutina, vábící k ulehnutí do náruče neuvěřitelné vůně, unášející celé město jako zpěv sirény. To je ten důvod, proč má ubohá lidská bytost odvahu vstát do nového dne, plného neskutečné krásy, ale i zloby a pokušení.