Surrealistické obrazy od PMP3

vítr cuchající vlasy stromů ozářených sluncem v hluboké jeskyni zasněžené letní parno s vůní borovice jiskrně černá barva, která obletěla svět déšť bez duše toužící vysušit dno oceánu růže uspaná tlukotem kamenného srdce sněhové bouře

(Hanka Kaňová)

  deštník a kočka letící nad nebeskou branou černá pálenka a měsíc březen na rande odkvetlá pampeliška pluje k výšinám dárková taška ve tvaru placky leze po kočce. dlouhá květina zaseknutá s hřebenem ve vlasech

(Anežka Lexmanová)

  vlak a žehlička na zelené plechové obloze šrouby a lepidlo mezi cihlovým domem a semaforem malé zoubky květináče na okně krabičky od sirek kšiltovka sedící na lavičce pravého křídla tabule sypající se jogurt na prostředku bonbonové louky do klokaní nory

(Anička Loubalová)

  pochmurný jako temnota zapadlá v rouře levandule svítící nebeským knedlíkem rozplynul se, jako by práh po štěstí házel rychlost vražedných houbiček na tácku zmordovaný salám visící v podkrovní v županu

(Lenka Navrátilová)

  zaplavený lom s hořícími ostrůvky z cukroví lví klec plná červených máků volajících po odpuštění moje oči hledající padající luk uprostřed maliní jahoda ležící mezi jednohrbým lenochodem a línající rybou vidím v dáli kopce posázené lány barevných rozevřených deštníků…

(Klárka Jeřábková)

  srdce plující z poschodí do poschodí modrá tráva lemující prasklý koberec masožravá rostlina pohltila radost kamenné desky

(Maruška Mikolášová)

  žhnoucí růže uprostřed padající kapky deště zvonivý smích vycházející z obrazu omamná vůně lesních motýlů pasoucích se nad mými myšlenkami

(Adéla Žůrková)

  Ptačí ruce, bojující s medvědím kožichem. Pravěký internet, který jedli už roboti. Tekutá pyramida z hvězd.

(Dominik Navrátil)

Oblak páry se snášel k zamrzlému srdci. Na křídlech lásky plul po tichém moři. Vrhá svůj stín na fialově zabarvenou oblohu, se zpěvem jiřičky na pařezu. Ve stanu za tiché noci, jako dvě laňky, zpívali si sourozenci. Hnilobný zápach, se linul ze světlem ozářené police, vedle kartáčku, který byl pokrytý kořeny osudu.

(Lucka Dvořáková)

Koroptev na vzdáleném stropě, kohout, co jen tak tak odplaval. Moře, co neuniklo strofě, bublinky příliš hluboko na dně, hluboko, hloubš a možná ještě dál.

(Viki Indrová)