Adapťák PL1

Adapťák PL1

Na adapťáku PL1 se na Orlí hnízdo slétlo hned několik poetických duší. Reflexi jedné z nich publikujeme

celá třída PL1

Noví lidi, prostředí.
Nejistota a upnutí
na člověka, jehož v tu chvíli známe,
někdy jsme to jen my (to snad ne).
A uzavřenost si labužnicky pomlaskává,
hodí si nohu přes nohu.
Že Michele fajný je, třída brzy shledává,
se sestrou Kristýnou po boku.

Na mši jsme slyšeli: “Využij dary své!”
Přichází myšlenka, 
co všechno z těch darů máš zde.

Cos nechal doma na věšáku,
aby jsi s čistým štítem začal
a jaký talent máš s sebou dnes,
v sobě’s ho přijal a dál si ho poneseš.

Když ujede vlak, stává se. 
Pojede další!
Učitelé klidní jsou, zdá se, 
čas je nestraší.

Po cestě vlakem strach se už vzdaluje,
namísto toho smích celý vlak burcuje.
Solí hru za hrou pak sestra Kristina,
výhry i vtipy jí padají do klína.

Luxusní odvoz v dešti nám zajistil
pana Laďa v dodávce, pásy všem odjistil.
Na Orlí hnízdo jsme vylezli zdárně,
na kopci vidíme přes širé stráně.

Dvě Klárky, Kačka, Sára i s Vojtou,
natvrdo sdělí nám realitu krutou
na naše otázky ohledně školy,
že je tam hezky, hned jsme rozuměli.

Milion her nám spolu připravili, 
v tom všem nové talenty se často objevily.
Při večerním vysílání televize Prima
všichni herci zaperlili, sranda v kapse byla.

Na výlet přijela i delegace svrchu,
viděli jsme paragliding, toužíce po vzletu.
Je fajn přijít do školy a pozdravit se halasně,
děkujem za ten týden, za možnost poznat se.

Anežka Hellerová, PL1

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.