Rozhovor s Jitkou Novákovou
Rozhovor s Jitkou Novákovou
Paní zástupkyně Novákové jsme se zeptali, jak se vedení školy popasovalo s vyhlášením karantény na jaře a jak probíhají přípravy na Pedagogickou poemu, kterou naše škola bude hostit na podzim 2020.
Zpráva o uzavření škol se mezi studenty na naší škole rozšířila velice rychle. Kdy se k vedení školy dostaly první informace a jaké byly první kroky v souvislosti s uzavíráním školy?
Tak to je hodně legrační, protože první informace jsme nedostali žádnou oficiální cestou. Samozřejmě první informace byla z médií, takže jsme na tom byli úplně stejně jako studenti. Hned jsme hledali stránky ministerstva, které v tom okamžiku spadly, jako tradičně, když člověk hledá nějakou oficiální informaci. A nebyla ani na stránkách kraje. Pak nám přišla zpráva datovou schránkou, tak jsme zajásali, že už je to ono, ale kdepak, bylo to něco úplně jiného. Po dvou hodinách se podařilo panu řediteli z jedné školy stáhnout informaci ze stránek ministerstva, na které se mu podařilo nějak dostat, a rozeslal ji mezi ostatní ředitele. Byl to jenom základní papír o tom, že se druhý den uzavírají školy, nebyla tam žádná bližší informace, takže jsme ani nevěděli na jak dlouho. Tak jsme tipovali, že do pátku to bude určitě a pak se uvidí. Co jsme udělali, jaké kroky? Zrušili jsme výuku, řekli jsme všem studentům, že musí sledovat Edookit, protože to je oficiální systém a hlavně rodičům jsme poslali zprávu, o tom, že druhý den se nejde do školy, aby jim přišla informace oficiální cestou. No a pak jsme čekali. Obecně, během celé koronakrize, byly první zprávy vždycky z médií. Z ministerstva často poslali nějakou vlaštovku “bude vyhláška”, poslali třeba i návrh vyhlášky, která ale potom, když vyšla, nebyla úplně stejná jako ten návrh. Takže cesta oficiálních kanálů moc nefungovala. Nejdříve jsme řešili, jakým způsobem bude fungovat vzdělávání na dálku. Na začátku jsme řekli, že vše půjde přes Edookit, protože tam má přístup každý a teprve později se rozjížděla výuka přes Google Učebny.
Jaké jsou ohlasy učitelů na online výuku?
Ohlasy jsou různé. Myslím si, že většina učitelů online výuku začala po čase vnímat jako něco pozitivního, jako možnost komunikace, možnost pokračovat ve vzdělávání. Samozřejmě začátek a nastavení, aby toho nebylo ani moc, ani málo, byly obtížné. A formy online výuky jsou taky různé. Někdo třeba začínal s tím, že dával jenom úkoly a k meetům se dostal až trošičku později, když si troufl, nebo když třeba zažil nějakou poradu s meetem. Někteří postupně zkoušeli kvízy a další metody. Řekla bych, že tyto zkušenosti jsou pozitivní, ale je trošku náročné, že to nefunguje úplně u všech studentů. Není jich moc, ale určitá skupina to je. Myslím si, že se nám tím způsobem nepracuje úplně špatně, samozřejmě bude mnohem jednodušší, když budeme mít do budoucna nastavená jasná pravidla. Na začátku jsme stanovili, že se budou zadávat úkoly v pátek, aby studenti měli v pondělí zadání na celý týden a mohli si strukturovat práci. Další pravidlo online hodina s meetem bude v rozvrhu mé běžně vyučované hodiny, abych nelezl kolegovi do zelí.
A jak se Vám tímto způsobem pracuje? Je to pro Vás jednoduché, nebo složitější? Byly tam nějaké problémy?
Samozřejmě člověk nedostatky postupně vychytává, takže už vidím spoustu pozitiv. Třeba na kvízy mi odpovídají i ti, kteří by jinak moc neodpovídali, zvlášť třeba v křesťanské výchově. V psychologii jsem takový problém neměla. Takže je vidět, jak studenti berou různé předměty. Příjemné je to, že nástroj Google Učebny je celkem jednoduchý, že se v něm dá snadno fungovat. Nepříjemné jsou věci, kde je potřeba komunikovat se studenty, tam odezva moc není, takže např. mám konzultaci, položím otázku a koukám na vypnuté mikrofony… My jsme měli tímto způsobem i metodický týden na pedagogické škole, což je vyloženě praktická výuka a je potřeba vést tam dialog, takže abych vůbec rozmluvila studenty, tak jsem někoho musela oslovit. A to se mi ještě ze začátku seřazovali všichni podle abecedy křestních jmen, což bylo celkem legrační. Samozřejmě ne úplně všichni mají mikrofon, takže někteří chatují, což je potom i pro tu skupinu, když se ozve “pum” a vyskočí jen bublinka, náročnější. Protože sbíráme zpětnou vazbu přes předmětové sekce, tak si myslím, že do velké míry je nástroj Google Classroom funkční. Ale samozřejmě nám chybí setkání naživo, chybí nám reakce od studentů.
V posledních dnech proběhlo rozvolňování karanténních opatření týkajících se i školství. Myslíte si, že toto rozvolňování je na místě, nebo se s tím mělo ještě počkat?
Tato politická rozhodnutí se těžko komentují, nicméně si myslím, že je dobře, že se to nějakým způsobem vrací do normálu, ale ne všechny věci jsou vychytané. Je to trošku paradoxní, když člověk vidí, že v restauracích nebo na veřejných místech jsou dost velké skupiny, ty lidi moc nedodržují ani základní bezpečnostní opatření a ne vždycky to taky jde, a ve škole je to v mnohém o dost přísnější. Někdy až absurdní, třeba skupina žáků je omezena do patnácti a v určitých okamžicích bychom potřebovali šestnáct, ten prostor tam je, ale nemůžeme jít přes vyhlášku. Takže myslím si, že je dobré to vracet do normálu, ale najíždět postupně. Uvolňování s tím, že se může zpátky do školy, je hlavně pro maturanty a děcka, co jdou na přijímačky superdůležité. A myslím si, že pro ostatní je taky dobře, že se a konci toho školního roku uvidí.
O termínech a přesné podobě maturit a přijímacích zkoušek se jednalo velmi dlouho. Je kvůli tomu znát na studentech větší nervozita a nejistota?
Připravuji maturanty, takže rozhodně ano. Možná s menším stresem to prožívali gymnazisti, kteří jsou si trošku jistější (i když od kolegů z gymnázia vím, že to taky nebylo úplně pohodové), pro studenty pedagogické školy to byl velký stres. Velkou roli hrála nejistota v termínech. Člověk neví, jakým způsobem si rozložit přípravu a kdy se bezprostředně chystat. Navíc, když se studenti chystají na praktickou maturitu, tak si věci potřebují zkoušet a podoba praktických část dlouho nebyla úplně jasná. Zkoušet něco, o čem nevím, jestli budu moct realizovat, je hrozně nepříjemné. Takže stres a nervozita se do přípravy obrovským způsobem promítly. Co se týká přijímaček (zažívají to základní školy), myslím, že to bylo obdobné. U přijímacích zkoušek a maturit je rozdílný přístup. Přijímačky do určité míry zůstaly stejné, i když by bylo jednodušší je změnit, a tím je realizace těžší.
Je v tomto roce období maturit a přijímaček pro učitele mnohonásobně náročnější, ve srovnání s ostatními lety? Jaké změny proběhly v rámci dílčích částí maturit a přijímacích zkoušek? Byla nějak pozměněna i kritéria jejich hodnocení?
V něčem právě ano. Základní rozdíl je v tom, že normálně jsou přijímačky a maturity rozloženy do dubna, května, června. Teď je vše natěsnané na začátek června, takže minulý týden začaly praktické maturity, dneska začaly didaktické testy, do toho se prolnou přijímačky. Některé věci jsou složitější, protože i když se u přijímacích zkoušek zrušil jeden termín češtiny a matiky, tak se zároveň zrušila možnost dát testík ze základů křesťanství ve stejný den se státními přijímačkami. Takže malí uchazeči musí podruhé do školy, se vším tím martiriem, že musí podepsat čestné prohlášení, nechat si změřit teplotu, odezinfikovat si ručičky, stát ve dvoumetrových rozestupech… Je to pro ně obrovským způsobem stresující a rodiče nebo doprovázející osoby do školy vůbec nesmí. Navíc se u přijímacích zkoušek nesměla změnit kritéria, protože se jedná o správní řízení. Nemohlo tedy dojít k úpravě a my na pedagogické škole máme docela náročné praktické zkoušky včetně tělocviku, o kterém dlouhou dobu nebylo jasno, jestli bude nebo nebude v rouškách. A v rouškách byl takřka nemožný, protože to by se člověk udusil. Takže jsme žili v situaci, že nevíme, jak budou zkoušky vypadat. U maturit naopak muselo dojít, hlavně u těch praktických, ke změně kritérií. U ústních ne, tam zůstalo vše stejné. U praktických maturit figurují běžně figuranti, kteří tam teď nemohou být, takže tam se naopak hledalo, jakým způsobem a co se bude hodnotit. Muselo se to změnit tak, aby to bylo smysluplné a zároveň, aby i ti maturanti mohli prodat to, co se naučili, což bylo hodně obtížné. Některé situace byly komické, když se ozvalo takové “vhumuíííí-íííuvhum”, tak to se dezinfikoval klavír. Co se týká státních částí, tak byly zrušeny písemky a didaktické testy jsou v normálním rozsahu, ústní taky úplně normálně.
Mají podle Vás učitelé strach z neprobraného učiva? Hrozí, že by se výukové tempo v příští školním roce zrychlilo, aby se dohnaly letošní resty?
O tom s učiteli mluvíme od začátku. Připravujeme se na to, že příští školní rok nesmí nastat: “teď teprve začneme učit”. Distanční výuka musí proběhnout jako plnohodnotná, to znamená, že se musíme zvládnout popasovat s tématy, která tady jsou. Někde ale chybí bezprostřední zpětná vazba, takže pravděpodobně se příští rok v září budou některé věci upevňovat, ujišťovat, ale ne formou, písemného zkoušení, to nepůjde. Půjde spíš o hledání, kde je ještě nějaký rest z neporozumění, nebo kde nedošlo k zafixování potřebných dovedností. Toto asi příští rok trochu zatíží. Některé resty ze specifických věcí, jako jsou praxe nebo kurzy se příští rok dohánět budou. Ale nesmí to úplně zatížit nový školní rok, jen pravděpodobně proběhne maličko víc akcí.
Mezi studenty a kantory se již mluví o využívání Google Classroom i v běžné výuce. Například na sdílení materiálů. Vidíte zde i další pozitivní věci, které jsme se díky online výuce naučili, a které bychom mohli v budoucnu upotřebit i ve škole?
Určitě, některé věci vznikaly díky školnímu mailu a Google prostředí, které chceme, abyste jako studenti používali. A to jsou věci, které vznikaly trochu za pochodu. Teď teprve se budou reflektovat. Nemůžu předbíhat jednání v rámci pedagogického sboru, protože ještě neproběhla, ale už nyní je přes předmětové sekce jasné, že učebny se stanou součástí běžné výuky. Nějakým způsobem bude distanční výuka zakotvena do školního řádu. Očekává se, že by mohla být druhá vlna epidemie, takže se vytvoří krizový plán, aby v okamžiku, kdy nastane distanční výuku, nastala i povinnost plnit distanční úkoly. Tím, že už bude vše zasazené do školního řádu, tak to bude jasnější. Ale teď bych předbíhala. Je jasné, že v nějaké podobě budou Google učebny využívány. Samozřejmě zůstane dál školním systémem Edookit, protože bude fungovat jako třídní kniha, vysvědčení a tak dál. Není to tak, že by Google učebny nahradily Edookit. V tomto možná taky vzniklo neporozumění ze strany studentů. Do Google učeben budou přizváni i rodiče, protože je musíme informovat.
Bylo pro vás těžké zůstat tak dlouho doma? Co vám to období strávené doma přineslo? A měla jste čas věnovat se svým zálibám nebo jste si vyzkoušela něco úplně nového, co jste zatím nedělala?
No to mě hrozně rozesmálo, tady ta otázka, čas na záliby. Určitými bonusy jsou pohodlíčko, protože prostě mám svoje domácí křeslíčko a úspora času stráveného dopravou. Časově je distanční výuka mnohem náročnější, takže to, že jsem doma, jsem v podstatě nezaregistrovala. Času mám míň. Rozhodně jsem neměla čas na záliby. Jediná nová věc, co jsem zkoušela, je pečení chleba. Dostala jsem na Velikonoce takovou vzácnost, jedny kvasnice, z nichž jsem udělala tři malé mazance, a čtvrtina kvasnic mně zbyla. Měla jsem pocit, že je musím použít, tak jsem je namnožila a začala péct chleba. A zjistila jsem, že je mnohem lepší. Ale peču ho jenom tak svátečně na mlsandu, bohužel na záliby jsem čas neměla.
Vzhledem k tomu, že jsme všichni trávili více než dva měsíce doma, kde kolem nás byli stále ti stejní lidé, často docházelo k tzv. “ponorkové nemoci”, což někdy vedlo až ke komickým situacím. Máte nějakou vtipnou příhodu z domácího prostředí, o kterou byste se s námi mohla podělit?
Já doma tolik pasažérů nemám, takže jsem ponorku úplně neměla. Snažila jsem se, když jsem měla chvilku volna, pomáhat dceři s domácí výukou a celkem chápu, proč vzniklo slovo “haranténa”. S dětmi doma to bylo opravdu dost náročné. Napadá mě jediná vtipná příhoda. Moji vnuci absolutně odmítali nosit roušky, tak pořád chodili v teroristických kuklách a já už to potom nevnímala. Vždycky jsem je převážela na elektrokoloběžce a jednou večer byla venku zásahová jednotka policistů a mně vůbec nedocházelo, že kluci mají ty kukly. Nastoupili jsme na koloběžku a já jsem si jenom říkala: “Proč se ti policajti na nás tak dívají?” Došlo mi asi až za 5 minut, že mám dva malé teroristíky, které rychle odvážím na elektrokoloběžce.
S karanténou se pojí uzavírání kostelů a s tím přicházejí i náhlé změny v duchovním životě. Jak na vás působilo letošní distanční slavení Velikonoc?
Já mám Velikonoce naštěstí celou velikonoční dobu, takže až do včerejška, a to už byly kostely otevřené. Nemůžu tedy říct, že úplně celé Velikonoce jsem měla distanční. Tyto Velikonoce jsem vzala jako určitou výzvu, jako příležitost. Hodně se říká, že křesťan 21. století má být mystikem a letos o Velikonocích jsme se ocitli v situaci, kdy si člověk musel uvědomit, na čem stojí to jeho křesťanství. První Velikonoce byli učedníci taky totálně zmatení, pro ně to nebyla žádná pohodička a slavení, ale situace obrovského stresu, kde byli najednou vykolejení. Nejdřív chodí tři roky po Palestině se svým mistrem, učitelem, vytvářejí komunitu a najednou se bojí a jsou schovaní. I když se člověk podívá na to, jak jsou Velikonoce líčené v evangeliu, tak jsou tam důležitá setkání, která jsou většinou velice krátká, ale hodně intenzivní, ti lidé prožívají takový dotek. Pro mě tyto Velikonoce byly hodně o vnitřním prožívání, ale zároveň pak i o tom, že si člověk hodně vážil toho, že najednou zase může jít do kostela.
Byl někdo, kdo vás v této nelehké době inspiroval?
Mně velmi vyhovovalo, že vždycky ráno byl v TV Noe přenos mše z kaple domu svaté Marty s papežem Františkem. Na to, že tím člověk mohl začít ráno, jsem si zvykla už v postní době, donutilo mě to vstávat. Ze začátku, jak jsem pracovala hluboko přes půlnoc, tak jsem na tom byla asi stejně jako studenti, ti pracovali víc v noci než přes den. Já jsem pak ale ráno nevyspávala, protože v sedm hodin začala mše svatá. Bylo to milé, přenosy jsem sledovala spíš v pyžámku z postýlky. Ale bylo to moc příjemné vnímat papeže den po dni v obyčejných promluvách k danému evangeliu, začínat den s Františkem. Ten mě hodně inspiroval. A to se přiznám, že když se pak začaly otvírat v Itálii kostely a věděla jsem, že přenosy skončí, říkala jsem si: “Co já budu dělat, když nebudu mít svého ranního Františka?”.
V loňském roce naše škola slavila úspěchy našich studentů na pedagogické poemě, soutěži přednesů, čtení a improvizovaného vyprávění. V roce 2020 se má tato soutěž konat v listopadu v Brně a vy jste jednou z hlavních organizátorů. Podepsala se současná krize i nějak na této přehlídce?
Tím hlavním organizátorem, je předmětová sekce dramatické výchovy – paní profesorky dramaťačky. Přehlídka je zajímavá tím, že je spojená s tvůrčími dílnami. Sjedou se zástupci ze všech pedagogických škol a v těch jmenovaných kategoriích mají dílny, kdy se pracuje na přednesu, čtení i na improvizaci. Je to dost obohacující. Gymnazisti do toho budou taky namočení, protože mají být publikum (vždycky je tam práce s publikem) a nějakým způsobem to pak budou reflektovat v češtině – jak se dá pracovat s textem, nebo s improvizací. Takže trošičku to do naší školy prosákne. Jinak hlavně do toho budou zapojeni studenti se specializací dramatické výchovy, aby viděli celé fungování přehlídky. Zajímavé je dávání zpětné vazby, protože kdokoliv z publika může dát zpětnou vazbu a tím se to učí. Když má někdo výstup, tak je těžké pojmenovat zvláštnosti, najít pozitiva a vědět, co tomu druhému říct. Koronakrize se projevila tím, že je to náročnější organizačně. Většinou se dostávají dotace nebo příspěvky z magistrátu, z kraje, ale tyto příspěvky teď zastavily. Účastnický poplatek pokryje ubytování a dopravu studentů. Pronájmy sálů a platby lektorů, to nás možná nějakým způsobem zatíží, takže hledáme zdroje. Je s tím víc práce a dopadá to teda hlavně na dramaťáky. Základní organizace funguje tak, že Poema putuje po pedagogických školách, takže tady zase za dvacet roků bude a už před dvaceti lety zde byla. Letos to vyšlo na nás.
Je zde něco, za co byste chtěla učitelům i studentům naší školy poděkovat?
Začnu studenty. Mluvili jsme o začátku Google Učeben a tam bylo hrozně prima, že jste nám vy, studenti, pomáhali. Byli vyčlenění studenti pro jednotlivé sekce a od kolegů vím, že si to velice pochvalovali. Jednak se měli na koho obrátit a jednak vzniklo několik instruktážních videí, protože my jsme neměli šanci se to pořádně někde naučit s nějakou supervizí. A supervizi najednou dávali studenti, takže to bylo super. Taky dík všem, kteří nějakým způsobem reagovali. Je zde zajímavý sociální fenomén, ze začátku člověk ví, že studenti mikrofony i kamery mají, ale teď když otevřu Meet, tak vidím jenom písmenka.Učit do svítící bílé tečky bez obličejů je pro učitele velmi náročné. A děkuji učitelům, kteří byli kreativní a vymýšleli úkoly. Vím, že spousta kolegů je z toho strašně unavená, protože to bylo náročné. Mnozí měli trpělivost se zpětnými vazbami, které se vypisovaly jednotlivě. Všem těm, kteří šli do toho, patří velký dík.
A my děkujeme Vám za rozhovor 🙂
Michala Marečková a Matěj Standara
