Karanténa,
jak nám to slovo bylo cizí a najednou se v ní nacházíme všichni. Kdo by to byl, kdy řekl? Nic takového jsme ještě nikdo nezažil. Jasně, vaši pradědečkové a prababičky vám vyprávěli, jaké to bylo za války, ale já se teda těším, až budu vyprávět svým dětem o epidemii covid-19.
Mám dva sourozence a bydlíme v bytě. Prvních 14 dní bylo v pohodě, byla jsem ráda, že jsem doma a že mám konečně na všechno čas a hlavně klid. Jenže teď se vrátila moje sestra z Ameriky, kde byla na studijním pobytu a to vám říkám, že už zase nevím, co ten “klid” znamená. V každé místnosti bytu někdo je. Když se chci učit, bratr začne hrát na kytaru. Když konečně dodělám školu, z kuchyně na mě křičí mamka, ať jdu pomoct s obědu, po obědě si vytáhnu knížku, když v tom se ozve další křik “když jste pořád doma tak dělejte něco užitečného, kdy naposledy jste si utřeli prach!?” V ten moment už mi fakt kleplo, utřela jsem si prach, sbalila se a vyjela na kolo. Jestli jste ještě někdo nebyl venku od té doby, co je zavřená škola, tak děláte obrovskou chybu. Venku začíná jaro, jsou krásné západy slunce, a když se jdete projít jen tak sami, tak vám to skvěle pročistí hlavu. Já jsem si ji pročistila tak, že jsem si uvědomila, jak je skvělé být na chvíli doma. Zastavit na chvíli ten zmatek co byl venku a všechen stres. Užívat si, že jste s rodinou, že se můžete sblížit. Začít cvičit, nebo běhat. Já vím, je to teď všude a všichni vám říkají, ať ten čas využijete. No ale, jestli to říkají všichni, tak na tom asi něco bude ne? :)))
Já si třeba konečně hlídám zdravou stravu, pitný režim, pravidelně cvičím (nemusí to být nic náročného, jen tak na uvolnění), čtu, vytřídila jsem šatník… prostě je toho spoooustu co dělat, tak není škoda tohoto času nevyužít a strávit ho jen na internetu?