Veselé příhody z karantény

Veselé příhody z karantény

Karanténa nemusí být jen stereotyp a depka. Přečtěte si pár příhod pro zasmání.

Paní učitelka Pichlerová

Prej… Štěpánku, jak se jmenuje ta zlá nemoc? … Štěpán… Mami moment, přemejšlím, už vííííííím, je to královskej virus.

Vejdu do pokoje, Štěpik zvedne hlavu od vláčků a hlásí: „Mami, ty vypadáš jako táta!“…Prvně se zděsím proč, tak se ptám a malej říká: „No máš stejně barevné triko jako on.“

Jedeme v autě a malej volá: „Mamiiiii, ten pán půjde do vězeníííí nemá roušku….Až budu velkej, tak budu policajt. Budu chodit po ulici a kontrolovat roušky.“

Štěpik uvidí babi s rouškou: „Babi, ty vypadáš jako bubák, pomoooooooooc.“

Po 14 dnech jsem si namalovala oči. Štěpik dojde, koukne na mě a hlásí: „Mamiiiii, co to máš s očimaaaa? Máš je takové divoké.“

Štěpik: „Mami budem si hrát na doktora a pacienta. Já si lehnu a ty mě budeš obskakovat. Jo a namaluju nad postel takovou tu televizku, jak tam nahoru a dolů skáče ta křivka.“

Anonymní spolužačka

(Úterý)

Tak sedím na židli a přemýšlím, co je za den. Pak na to přijdu a jdu svůj poznatek oznámit rodině, protože já nikdy nevím, co je za den.

Já: Vím, že zítra je čtvrtek, ale já mám dneska neděli.

A pak mi bylo sděleno, že zítra je vlastně středa.

Natálie Dvořáčková, PL2

Karanténa,
jak nám to slovo bylo cizí a najednou se v ní nacházíme všichni. Kdo by to byl, kdy řekl? Nic takového jsme ještě nikdo nezažil. Jasně, vaši pradědečkové a prababičky vám vyprávěli, jaké to bylo za války, ale já se teda těším, až budu vyprávět svým dětem o epidemii covid-19.
Mám dva sourozence a bydlíme v bytě. Prvních 14 dní bylo v pohodě, byla jsem ráda, že jsem doma a že mám konečně na všechno čas a hlavně klid. Jenže teď se vrátila moje sestra z Ameriky, kde byla na studijním pobytu a to vám říkám, že už zase nevím, co ten “klid” znamená. V každé místnosti bytu někdo je. Když se chci učit, bratr začne hrát na kytaru. Když konečně dodělám školu, z kuchyně na mě křičí mamka, ať jdu pomoct s obědu, po obědě si vytáhnu knížku, když v tom se ozve další křik “když jste pořád doma tak dělejte něco užitečného, kdy naposledy jste si utřeli prach!?” V ten moment už mi fakt kleplo, utřela jsem si prach, sbalila se a vyjela na kolo. Jestli jste ještě někdo nebyl venku od té doby, co je zavřená škola, tak děláte obrovskou chybu. Venku začíná jaro, jsou krásné západy slunce, a když se jdete projít jen tak sami, tak vám to skvěle pročistí hlavu. Já jsem si ji pročistila tak, že jsem si uvědomila, jak je skvělé být na chvíli doma. Zastavit na chvíli ten zmatek co byl venku a všechen stres. Užívat si, že jste s rodinou, že se můžete sblížit. Začít cvičit, nebo běhat. Já vím, je to teď všude a všichni vám říkají, ať ten čas využijete. No ale, jestli to říkají všichni, tak na tom asi něco bude ne? :)))
Já si třeba konečně hlídám zdravou stravu, pitný režim, pravidelně cvičím (nemusí to být nic náročného, jen tak na uvolnění), čtu, vytřídila jsem šatník… prostě je toho spoooustu co dělat, tak není škoda tohoto času nevyužít a strávit ho jen na internetu?

Barbora Špalková a Pavel Egerle, ilustrace Dominika Múčková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *