Anežka česká – výstava v Diecézním muzeu

Anežka česká - výstava v Diecézním muzeu

V Diecézním muzeu se v listopadu konala výstava na počest svatořečení Svaté Anežky České. Svoje díla zde vystavovaly žákyně pedagogické školy a některé členky výtvarného kroužku Gama. Kvůli malému prostoru však bylo vystaveno jen devět obrazů.

Obraz sv. Anežky české

Pokud jste na výstavě nebyli, ušetřili jste sice 50 Kč za vstupné a všechna díla jste si mohli prohlédnout u nás ve škole na chodbě ve 2.patře, ale přišli jste o kouzlo příjemně útulné výstavy. Pro přiblížení vám přinášíme dva rozhovory s umělkyněmi, které vám toho o své tvorbě poví více.

Dominika Múčková, G4

Domča se již dlouhou dobu věnuje kreslení, a tak Anežku ztvárnila pomocí pastelek, jak jako princezna stojí před zrcadlem, ve kterém však vidí svou budoucnost, tedy řádovou sestru.

Jaká byla myšlenka Tvého díla?

Velice ráda kreslím lidi, jako postavy a velice ráda kreslím změny. Když se naskytla ta možnost Anežky, která jako princezna vstupuje do kláštera a mění se na řádovou sestru, tak jsem si ji okamžitě vybrala. Už od začátku jsem přemýšlela nad tím, že udělám Anežku jako princeznu a Anežku jako řádovou sestru. Chtěla jsem to potom ještě udělat úplně jinak, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a já jsem s tím spokojena.

Myšlenka toho obrazu je asi to, že změny jsou v každým životě a že je vlastně na tobě, jak se změnama naložíš. A mně se velice líbí změna té Anežky, takže jsem si ji taky vybrala a taky jsem jí překreslila.

Obraz sv. Anežky české

Opravdu tě bavilo celou dobu to všechno vybarvovat, a nebo sis prostě někdy říkala, že už tě to nebaví a že se na to vykašleš?

No, tak vzhledem, že jsem si ani nechápu jak – vybrala, že celou A2 vykreslím pastelkami, tak, ano, bylo by asi úplně nenormální, kdybych si ani jednou neřekla: „Tak, mám toho dost!“ To by nebylo normální. Já jsem nejvíc kreslila detaily obličeje, detaily vlasů Anežky princezny, která stojí otočená zády a potom vybarvování toho oblečení, rukou a proporcí mě velice, ale velice štvalo a skoro jsem to ani nechtěla dodělávat. Ale vidina toho, že tam ten výsledek potom bude, to je věc, která mě potom posouvala dál. A nedoporučuji nikomu z vás, pokud se chystáte kreslit na formát větší, než je A3, abyste si na to brali pastelky, milí zlatí! Neberte si na to pastelky. Ale je to moje celkem nedávná kresba, ale i když se na ni teď podívám, tak vidím spoustu nedokonalostí. Takže, sice mě to místy nebavilo, ale rozhodně, kdyby se mi řeklo, tak to překreslím znova.

Tak super. A ještě jedna poslední otázka nakonec: Měla jsi už nějaké zkušenosti, že jsi něco takového předtím dělala?

Nikdy jsem nic nevystavovala. Ale ano, jednou jsem se vyhecovala a nakreslila jsem opravdu obrázek pastelkami na celou A3 a tam musím opravdu říct, že se mi povedlo vybarvit opravdu všechno, veškeré mezírky, což znamená, že více méně nebyla část, na které by nebyla pastelka, takže paní učitelka Šprtová by ze mě měla radost, ale jinak ne. Nesetkala jsem se s ničím podobným, aby mě něco vyhecovalo tak moc jako výstava v galerii. Takže ano, opravdu, Anežka je jedno z mých největších děl, co jsem dělala a také jsem do toho byla celkem dost zapálená a nevzdala to, dokud jsem nebyla hotová. Ale celkem mě mrzí vidět, že zrovna moje dílo se objevilo v galerii, zatímco díla některých mých kamarádů ne.

Zuzana Landori, PMP2

Zuzka již druhým rokem navštěvuje kroužek Gama a do akce se zapojila dokonce trojnásobně, jelikož místo jednoho díla stihla namalovat hned tři. Dva obrazy byly potévystaveny v muzeu.

Se kterým obrazem sis dala nejvíc práce?

To je celkem těžký říct, protože jsem to všechno dělala na víckrát a vždycky jsem udělala nějakej obraz, pak jsem uviděla nějakou nedokonalost, takže jsem to zase předělala celý nebo část z toho, takže teďka vůbec nevím, s čím z toho jsem si dala nejvíc práce, ale podle mě ty ruce byly dost náročný, protože bylo hrozně těžký to udělat podle toho, jak vlastně ta ruka opravdu vypadá.

Nenaštvalo tě, že zrovna tento obraz se v galerii nevystavil?

Ne, to mě nenaštvalo, ale spíš jako… (vypráví se smíchem) ono je to těžký říct, s jakým výtvorem si dáš největší práci, protože do každýho dáš úplně jinačí čas a každej má jinačí náročnost.

Další otázka tedy zní: Který obraz se ti nejvíc líbí?

To je ještě těžší otázka! Je to dost těžký si to zhodnotit. Ono nakaždým tom obraze je prostě něco, co se ti líbí a co se ti nelíbí a co ti utkví v hlavě a co ne, takže…

A co se ti na kterém obraze líbí?

Mně se líbí ten žlutočervenej, jak je tam Anežka žlutá a září v té čer-vené. Ale jak říkám, ono je to hrozně těžký si říct, jakej obraz se ti vlastně líbí, když se ti líbí a zároveň nelíbí všechny, že prostě seš s tím jako spo-kojená, ale víš, že by to mohlo vypa-dat ještě líp a mohlo by to být lepší, ale vlastně se ti to líbí, protože jsi natom strávila jako dost času.

Obraz sv. Anežky české

Za rozhovor děkuje Barbora Špalková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.